Ruční výroba papíru je technologický postup, jehož základní principy zůstávají od středověku téměř beze změny. Papír vzniká sítováním vodní suspenze rostlinných vláken a jejich následným sušením. Ačkoliv tento popis zní jednoduše, každý krok procesu vyžaduje znalost materiálů, načasování a fyzické zručnosti, které se tradičně přenášely mistrem na tovaryše po celá staletí.
Středověcí čeští papírníci čerpali z technologických postupů přenesených z italského Fabrianu přes německé papírny. V průběhu 15. až 18. století se v Čechách ustálil postup, který byl srovnatelný s tehdejší evropskou praxí. Znalost tohoto postupu dnes uchovávají zejména muzea a dílny pracující s historickými technikami — v Čechách především papírna ve Velkých Losinách.
Suroviny: hadry jako základ papíru
Hlavní surovinou pro ruční výrobu papíru v Čechách byly lněné a konopné hadry. Bavlna se stala dostupnou surovinou v Čechách až v průběhu 18. století. Hadry se sbíraly a třídily podle kvality — bílé a jemné tkaniny sloužily pro výrobu psacího papíru, hrubší a barevnější pro výrobu balicích a technických papírů.
Kvalita papíru závisela přímo na kvalitě hadrů. Výsledek sto let staré listiny lze poznat podle toho, z jakých vláken byl papír vyroben.
Před zpracováním se hadry namáčely v korýtkách s vodou, aby změkly a začala probíhat přirozená fermentace. Tato fáze trvala v závislosti na teplotě několik dní až několik týdnů. Fermentace rozkládala vazby mezi vlákny a usnadňovala jejich rozmělnění. Zápach spojený s tímto procesem byl typickým průvodním jevem starých papíren.
Rozmělnění: kladiva a holandský stroj
Rozmoklé hadry se rozmělňovaly v tloučcích — těžkých dřevěných nebo kamenných kladivech pohybovaných vodním kolem. V ranném středověkém provozu se tloučky pohybovaly do kovu obitých truhlic naplněných namočenými hadry. Výsledkem bylo vláknitá kaše — mazlavina — zvaná zelenina nebo papírnická kaše.
Na přelomu 17. a 18. století byl v Holandsku vyvinut „holandský stroj" (Hollander beater) — zařízení s otočným válcem opatřeným noži, které rozmělňovalo hadry rychleji a rovnoměrněji než kladiva. V českých papírnách se holandský stroj začal uplatňovat v první polovině 18. století a postupně vytlačil starší tlouček.
- 1. Třídění hadrů
- Výběr a příprava surovin
- 2. Macerování
- Namáčení a fermentace
- 3. Rozmělnění
- Tloučky nebo holandský stroj
- 4. Přebírání
- Sítování na formě
- 5. Lisování
- Odstranění přebytečné vody
- 6. Sušení
- Volné věšení na šňůrách
Sítová forma: srdce ruční výroby
Klíčovým nástrojem papírníka byla sítová forma — dřevěný rám s kovovou síťovinou. Drátěná síť tvořila základ, na němž se usazovala vlákna při přebírání papírnické kaše. Forma se ponořila do vany s vodní suspenzí vlákniny, horizontálně se pohybovala a vynořila — vlákna se usadila na síťce, přebytečná voda odtekla otvory sítě.
Do síta byla vetkána drátěná figura — vodoznak. Tato figura nechávala v papíru průsvitnou kresbu, viditelnou při pohledu proti světlu. Vodoznak sloužil jako označení výrobce a byl chráněn jako firemní tajemství. Každá papírna měla svůj charakteristický vodoznakový motiv — hvězdy, erby, písmena, zvířata nebo symbolické figury.
Přebírání a lisování
Mistr papírník přebíral formu přesným pohybem — ponořením do vany, rovnoměrným nabráním vlákniny a opatrným vytažením. Přebytečná voda odtékala sítem, vlákna zůstávala rovnoměrně rozložena na ploše formy. Zkušenost mistra se projevovala v pravidelné tloušťce a stejnorodé struktuře výsledného listu.
Vlhký list se odložil na filcový polštář a odpároval od formy. Polštáře s listy se skládaly do stohu a lisovaly se dřevěným nebo kamenným šroubovým lisem. Lisování odstraňovalo zbývající vodu a zpevňovalo strukturu vláken. Pak se listy věšely na šňůry v sušírně — zpravidla větrané podkroví papírny — kde volně schly.
Povrchová úprava a lepení
Suchý papír byl bez další úpravy příliš savý — inkoust by se v jeho vláknech rozléval. Proto se papír dále upravoval lepením: listy se namáčely v roztoku živočišného klihu (kožní klíh, klíh z jeleních rohů) a znovu sušily. Tento krok — klížení — uzavíral povrch papíru a umožňoval plynulé psaní brky namočenými v inkoustu.
Listy se nakonec kalendrovaly — leštily tlakem hladkých kamenných nebo skleněných koulí, čímž se dosáhl rovnější a hladší povrch. Teprve po těchto úpravách byl papír připraven k prodeji.
Tradiční výroba dnes
Ruční výroba papíru dnes přežívá jako řemeslná a umělecká disciplína. V Čechách ji zachovává zejména papírna ve Velkých Losinách, kde návštěvníci mohou sledovat a vyzkoušet celý výrobní postup. Tradiční ruční papír nachází uplatnění v grafickém umění, restaurování historických dokumentů, knižní vazbě a v tiskařství užívajícím historické techniky.
Technologicky správně zhotovený ruční papír vyniká trvanlivostí, která je výrazně vyšší než u průmyslově vyráběného papíru z dřevoviny. Středověké listiny na hadrový papír dochovaly svůj text bez podstatné degradace po šest a více století — což je vlastnost, které papír z dřevoviny dosahuje jen obtížně.
- Ruční papír z hadrů vydrží za vhodných podmínek stovky let bez ztráty pevnosti
- Průmyslový papír z dřevoviny žloutne a křehne v řádu desetiletí
- Pro archivní dokumenty se v restaurátorství stále používají ruční papíry
- Papírna Velké Losiny je v nepřetržitém provozu a vyrábí papír pro umělecké a dokumentační účely
